Historie

O osudech sv. Kateřiny nezachovalo se ze starších dob téměř zpráv, místo je však opředeno četnými pověstmi a bájemi. Lesy kolem prý byly jedním z posledních útočišť pohanů. Dosud je zde v lesích, asi sto metrů od nejvyššího bodu Lísku, místo zvané "u obětních kamenů". Je to skupina balvanů, z nichž jeden, na němž je navalen jiný větší balvan, má stolový tvar. Zde prý vykonávali pohané své obětní obřady.

V úvodu k Památní knize Lázní Sv. Kateřina z roku 1852 se píše: "Čas zřízení prvního užívání lázní se určitě nedá, protože žádné důkazy zachovány nejsou, které by důkladnou zprávu dáti mohly. Dle pověsti se ale navštěvují již od prastarých dob..." Dle Kroniky Hájkovy se léta páně 1423 , svatou vodou u Počátek léčili husité zranění z bitvy u rybníka Boru u Horních Dubének. Rybníku se od porážky vojska Jana Žižky říka Krvavec.

,,Jeden z velmožnů rodu Rožmberků zakládá na úbočí vrchu Lísku kostelík Svaté Kateřiny jako poděkování za své uzdravení. Od té doby se k prameni Svaté Kateřiny Rožmberkové jezdí léčit z neduhů příliš náročných zábav.''

O vzniku lázní se traduje, že vděčí za svůj původ rodu z Léskovce, který sídlil na nedaleké tvrzi. Kryštof z Léskovce (+ 1521) měl kromě tří synů také dvě dcery - Kateřinu a Markétu, které se najednou rozstonaly. Podle jedné verze onemocněly, horkou nemocí - tyfem. Jejich otec se marně snažil najít lék, který by je uzdravil. Z těžké nemoci se obě dívky uzdravily, když začaly pít vodu z lesních pramenů. Z vděčnosti a "pro chválu boží" pak otec nechal zbudovat nad jedním z nich kapličku, kterou zasvětil sv. Kateřině a druhý jižnější pramen (asi 600 kroků od kateřinského) sv. Markétě.

K pramenům zajížděli i páni z Hradce. Adam I. z Hradce v letech 1507 až 1531 často se svou družinou navštěvoval zámek Žirovnici a odtud zajížděl k pramenům. Nechal zde zbudovat letohrádek a lázně, tehdy zvané ,Dobrá voda'. Panská rodina se sem rovněž uchylovala v době morových ran léta páně 1557. Dále doloženo jest, že kolem roku 1553 u lázní a kostela Svaté Kateřiny bydlel poustevník jménem Hanzl, který pečoval o kostelík Sv. Kateřiny na poušť a jeho okolí a od hradeckých pánů pobíral deputát. Uvádí se, že měl i zázračné zjevení.

Paní Anna z Rožmberka (+ 1580), vdova po Jáchymovi z Hradce, který se roku 1565 utopil v Dunaji, ráda užívala vodu z pramenů sv. Kateřiny a vozila si vodu s sebou zpět na zámek ve zvláště pro tento účel vytvořených sklenicích od skláře v Senotíně. Pokud byla v Žirovnici, odjížděla do sv. Kateřiny i se svou čeledí. Například 25. 1. 1572 se zde setkala se svou sestrou Evou, hraběnkou Zlenskou, a pouze za jediný den tady utratila za snídani a oběd 2 kopy, 4 a půl groše, 6 a půl denáru, což v přepočtu činilo asi 15.000,- Kč.

Již roku 1594 Adam II. z Hradce jindřichohradeckým jezuitům potvrdil práva ke kostelům na celém panství a tito je spravovali až do roku 1773 též filiální kostel i s přilehlými lázněmi. V roce 1730 prošel kostel barokní přestavbou do dnešní podoby, která byla připisována Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi.

Z této doby máme velmi málo zpráv, snad i kvůli velikému požáru města Počátky dne 27. 5. 1821, kdy byl zničen objemný archiv se všemi vzácnými dokumenty, tak i matrikami. Víme však, že za vlády Marie Terezie došlo k soustavnému průzkumu léčivých vod a písemné záznamy uvádějí, že roku 1763 byly zkoumány i prameny Svatokateřinské. Průzkum provedl fyzikus bechyňského kraje Dr. Krassel, který vodu označil za křišťálově čistou, perlivou, příjemné chuti a bez zápachu, se stálou teplotou 6°C. Shledal v ní "něco ledku" síru a železité součástky.

V roce 1789 koupil pozemky od města Počátek František Krniak, který zde začal budovat moderní lázně. V této době tu stála jen "dřevěná koupárna" se šesti lazebními a deseti hostinskými komorami, hospoda se třemi světnicemi, kuchyní, chlévy a kaple sv. Kateřiny s pramenem. Počet hostů se stále zvyšoval, proto v roce 1810 nový majitel František Bukovský přistavěl patrový kamenný dům s patnácti lazebními komorami, tančírnou a jídelnou. Další přestavby provádí Matěj Joudl, bohatý továrník z Vídně, který lázně rozšiřuje o přilehlý statek a pole. V sedmdesátých letech 19. století se provádí ročně až tři tisíce koupelí.

Profesoři Huepe a Gintl provedli v roce 1895 chemický a bakteriologický výzkum vody pramene sv. Kateřiny a nazývají jej "ideálem vody", která působí blahodárně na kůži, reflektonické činnosti nervů, posiluje výkony srdce, plic, ústrojí zažívacího, žláz a blahodárně působí na přeměnu látkovou. Lázně byly propagovány i jako lázně klimatické. V příznivé nadmořské výšce 710 až 730 metrů, uprostřed jehličnatých lesů, již po několika týdnech pociťují pacienti blahodárný účinek tohoto chráněného, prachu prostého a lesem obklopeného zátiší.

Na přelomu 19. a 20. století zažívají lázně sv. Kateřina svůj největší rozkvět. Restaurace a taneční sál lákají i zdravé návštěvníky. V této sezóně přijíždějí ordinovat do lázní sezónní lékaři a mezi nimi tehdy byl i otec bratří Čapků MUDr. Antonín Čapek, který sem přijel i s celou rodinou. Právě tehdy roku 1899 se v lázních léčil i F. X. Šalda. Z dalších význačných hostů si zde roku 1877 léčil své nemocné nervy Julius Zeyer, který zde sepsal povídku "Dobrodružství Madrány". V této době se lázně pyšní ruskými lázněmi a dle nejnovějších výzkumů světelnými a elektrickými lázněmi, kterými se jiná léčebná místa ztěží honositi mohou. Součástí léčby byla i tělesná práce - pacienti kosili louky, sušili a sváželi seno, každý den museli vykonat procházku na statek, nadojit a pít čerstvé mléko.

S blížící se první světovou válkou nastává pozvolný úpadek lázní. Když jsou v roce 1917 v lázních ubytováni váleční uprchlíci z Haliče, dochází k požáru, následkem kterého hlavní budova lehne popelem. Snahy o obnovu slávy lázní v období meziválečném nedojdou úspěchu, hlavní lázeňská budova navíc znovu v roce 1939 z neznámé příčiny vyhoří. V roce 1942 se majitelem lázní stávají Jihočeské lázeňské podniky a.s., které však ani po konci druhé světové války nejeví zájem o obnovu provozu lázní, proto městský národní výbor Počátky dává celý objekt pod národní správu.

Po přechodném využití jako učiliště pro traktoristy v letech 1950 až 1951 je objekt převeden pod Ministerstvo zdravotnictví v roce 1953 je zahájen provoz dětské ozdravovny. Léčebna slouží nemocným dětem s onemocněními cest dýchacích. V dobových pramenech je léčebna charakterizována jako léčebna klimatického typu v podhorské poloze. Je obklopena lesem, v okolí není žádný větší zdroj, který by přímo znečišťoval ovzduší. Podnebí je zřetelně drsnější než v širém okolí, sníh se tu drží podstatně déle, než jinde. Součástí léčebny je nově vybudovaná základní škola. Po pádu komunismu provoz ozdravovny upadá, až v devadesátých letech dvacátého století končí definitivně.

V roce 2006 koupil lázně od kraje Vysočina podnikatel Petr Zempliner. Během dvou let objekt rekonstruoval do současné podoby, později přikoupil statek, louky, pole a lesy. Od roku 2008 toto místo, nově nazývané Resort Svatá Kateřina, znovu rozkvétá. Cvičení jógy, wellness pobyty či hubnutí jsou jen částí programů, kterými Resort ožil. Od r. 2016 postupně přichází do sv. Kateřiny 11 ájurvédských terapeutů, ájurvédský kuchař a dva ájurvédští lékaři, kteří do Svaté Kateřiny přinášejí prastarou přírodní medicínu z Jižní Indie - Ájurvédu ,,vědu o životě''.

Pro autentický zážitek z ájurvédy a další pozvednutí Resortu jsme otevřeli v březnu roku 2019 Ájurvédský Pavilon. Dřevěná konstrukce se vznáší na stovce mohutných žulových pilířů, pocházejících z nedalekého lomu. Skleněné opláštění pavilonu umocňuje pocit bezprostředního kontaktu s okolní přírodou. Meditační zahrada s vodopádem a sochami hinduistických bohů nás přenese devět tisíc kilometrů na východ a pět tisíc let do minulosti. Do kolébky Ajurvédy, indické Keraly.